Novinky pro laiky
Dokáže vláknina ochránit i před nádory tlustého střeva?
Hýčkejte své střevo
Nižšího výskytu nádorů tlustého střeva a konečníku u tzv. přírodních národů, které jedí mnohem více vlákniny než my, si vědci všimli už dávno. Vláknina urychluje průchod stolice střevem. Pokud stolice projde rychle, nestihne se ve střevě příliš rozložit a vytvořit spoustu rakovinotvorných látek. Navíc ve větším objemu stolice (díky nabobtnalé vláknině) jsou rakovinotvorné látky méně koncentrované. Vláknina také vyvazuje nevyužité a bakteriemi pozměněné žlučové kyseliny, které sliznici střeva dráždí. Naopak z vlákniny vznikají krátké organické kyseliny, které sliznici střeva chrání. Už takřka 40 let probíhají studie sledující vliv vlákniny na zdraví. Ale s nejasnými výsledky.
Nenechte se opít rohlíkem…
V prestižním časopise americké lékařské asociace (JAMA) byla publikována práce, která analyzovala výsledky studií o účinnosti vlákniny. Ukázalo se, že vláknina zdaleka není jediným faktorem, který rozhoduje o vzniku nádoru. Podstatné je, kdy ji zavedete do svého jídelníčku. Pokud vám dávali rodiče zeleninu od útlého dětství, je vaše riziko vzniku nádoru mnohem nižší než u lidí, kteří na zdravou stravu přešli později. Důležitý je i zdroj vlákniny. Nejvíce chrání vláknina z ovoce a zeleniny. Vláknina z celozrnného pečiva má jen minimální efekt. Má-li vláknina opravdu působit, musí se vydatně zapít.
Vláknina vše nespasí
Velkou roli hraje i ostatní konzumovaná strava. I když sníte doporučovaných 30 g vlákniny denně, nebude vám to nic platné, pokud jíte smažené či připálené potraviny. Nezanedbatelný je i dostatek pohybu, který zlepšuje peristaltiku. S dědičnou výbavou toho bohužel mnoho nenaděláte. Pokud se ve vaší rodině vyskytují nádory tlustého střeva častěji, lze provést genetické vyšetření a u dědičně zatížených jedinců podniknout účinná preventivní opatření. Závažnými rizikovými faktory vzniku všech nádorů jsou kouření a alkohol.
(ela)
Zdroj: Dietary Fiber Intake and Risk of Colorectal Cancer: A Pooled Analysis of Prospective Cohort Studies: JAMA. 2005; 294: 2849–2857.
