Zkušenosti čtenářů

S gastroskopií mám tu nejlepší zkušenost,opravdu nic hrozného to není ani žádné pocity na dávení,apod.Ale každý to zřejmě prožívá jinak. Kolonoskopie-tu jsem prospala a nic si nepamatuji,dávají injekce na zklidnění, nejhorší pro mě bylo pití Fortransu, po tom se zvedá žaludek,ale existuje šetřící přípravek Picoprep,kterého se nepije tolik, ale je třeba vypít za den 4 l vody k tomuto projímadlu.Proto se ničeho nebojte!

Dobry den tak mam za sebou dnes kolonoskopicke vysetreni a mužu uprimne ríct že to nebylo tak hrozne jak se vsude pise,samozřejmne že jsem dostala injekci(bez ni byto asi bylo jine)ale pristup lekaře,i sestricek byl perfektni a jen trosku to zatlacilo.Nejhorsi bylo asi piti tech projimacich vodicek ty ume malem vyvolali zvrac.... Moc vsem preju aby jeto take nebolelo a hlavne aby jejich vysledky byli vporadku,

Kolonoskopie, aneb Cesta do hlubin mého já

Tak jsem se rozhodl na uherskobrodské poliklinice absolvovat kolonoskopické vyšetření. Ročně umítá v republice na 5000 lidí na rakovinu tlustého střeva, takže je mezi lidmi zejména pokročilejšího věku vyšetřováním co řešit.
Jde o důkladnou prohlídku tlustého střeva za účelem vyhledání případných patologických jevů, a to pomocí kamery umístěné v čele přístroje - endoskopu.
Vlastnímu vyšetření však musela předcházet jednodenní hladovka a čistící proces této části lidské trávicí soustavy.
Stal se u mě jakousi předehrou, na kterou, podobně jak jiní pacienti, hned tak nezapomenu.
Ono také dostat během odpoledních čtyř hodin do sebe 4 litry silného projímadla Fortransu, to by těžko zvládal i Schwarzenegger.
Vlastností přijímané tekutiny jsem však byl příjemně překvapen, nebyla pro mě až tak chuťově nepřijatelná.
Moje jazykové buňky ji vnímaly jako nasládlou, což zřejmě bylo dáno v ní avizovaným obsahem sacharinu.
První můj litr pozřeného projímadla přijal můj žaludek bez větších protestů, snad dokonce hrdlem pojímané tekutině i poděkoval.
Záhy na to však došlo k radikálnímu obratu. Reakce mého těla na další přísun jmenovitého laxativa připomínala odpich auta Formule1.
Následně jsem totiž strávil na toaletě mého domu v roli průtokového ohřívače několik hodin, předvídavě v těch prostorách zásoben odbornou literaturou.
Pokud jsem přece jenom z místnůstky na chvilku odvážně vyšel ven, vzápětí jsem se potkával sám se sebou.
Do těchto míst útěchy jsem se po každém pozřeném čtvrtlitru projímadla bleskově a s pokorou vracel.
Ještě štěstí, že jsem si nechal před měsícem u domu vyčistit septik…
Popoledni následujícího dne jsem se silně vyhladovělý a náladou nejistý odebral na místní polikliniku ke gastroenterologickému oddělení, kde mě čekal, alespoň podle mého očekávání, bolestný očistec zvaný kolonoskopie.
Nohy mě sotva do zdravotnického zařízení donesly. No, ono také předcházející hladovění s popisovaným čistěním střeva bylo něčím, co by asi zamávalo s každým z nás.
Jednoznačným důkazem výše uvedeného byl tříkilový úbytek mé tělesné váhy za pouhé dva dny.
Pln nejistoty a snad i strachu jsem usedl v čekárně před gastroenterologickou ordinací, ale než jsem se stačil trochu porozhlédnout, tak už z ní vycházela zdravotní sestřička a s úsměvem mě zvala dále.
Ještě ve dveřích jsem ji vylíčil problematiku mého hladového strádání během uplynulých dnů, úsměv z její tváře však ani poté nemizel.
Pak již události nabraly rychlý spád.
Byl jsem přítomným panem doktorem Šerclem informován o průběhu následujících minut a požádán o podpis dokumentu s uvedenými případnými riziky blížícího se zákroku.
Držel jsem v ruce propisku a hlavou mně v tu chvíli prolétla myšlenka, jestli jsem neměl předcházející den napsat závěť, co kdyby přece jenom…
Ale to už byla moje krátká úvaha přerušena pokynem sestřičky:
„Tak, pane Slavíček, a jdeme na to!
Odložte si spodní část oděvu a lehněte si na lůžku do polohy na levém boku s pokrčenými koleny!“
Neprodleně jsem tak učinil, přičemž jsem si v dané chvíli připadal jak v hrobě uložený „skrčenec“ lidu popelnicových polí.
Poloobnažený zadek jsem měl vystrčený na vše kolem, ale kupodivu jsem se nestyděl ani před sestřičkou. Má ho totiž každý z nás občas vystavený na světle božím.
Poprosil jsem pana doktora o injekci proti bolesti, už drahnou dobu totiž nevěřím svým hlasivkám.
Pár okamžiků na to se již hrot injekční jehly zanořil do jedné z mých loketních žil.
Bázlivě jsem se ještě stačil poohlédnout po interiéru ordinace, přičemž můj zrak nemohl neutkvět na opodál ještě v klidu odpočívající endoskop..
To že má přijít na návštěvu do mých útrob?
Pane Bože! To do mě, a úplně celé? To snad nemůže být pravda!
Vypadalo to jak půldruhametrová, v průměru téměř dvoucentimetrová gabunská zmije, stočená zatím ještě do klubíčka.
Ale to už se přičiněním pana doktora ve spolupráci se zdravotní sestrou začala probouzet a blížit se k mému vyústění.
Srdce se ve mně „zastavilo“, přístroj totiž nemá v široké laické veřejnosti úplně tu nejlepší pověst.
Ještě že bude pod bedlivým dohledem zkušeného pana doktora a milé sestřičky, utěšoval jsem se.
„Klidně ležte a zhluboka dýchejte!“ uslyšel jsem už tak nějak z dálky. Asi jsem byl už poněkud trochu pod vlivem injekce.
První pocitový vjem z příchozího endoskopu do mých vnitřností však nebyl úplně nejhorší.
Návštěva se zvědavě rozhlížela v koncové partií mého těla, přičemž to vypadalo, jako kdyby někoho nebo něco hledala.
Pak se opatrně vydala s mým bázlivým vnitřním svolením dále do nitra mých útrob..
Čekalo ji první překvapení, a sice za konečníkem esovitá smyčka zvaná mezi učenými sigmoideum...
V duchu jsem si říkal:
Tak tady bude s jejím průchodem problém, tady si křiknu.
„Pozor, pomalu, pomaloučku návštěvo, žádný spěch!“prosil jsem ji v duchu. Nerad bych nechal prostorem rozeznít své hlasivky, to by přece byla ostuda.
Pro jistotu jsem ale preventivně zaťal zuby.
Leč návštěva kupodivu „sekala“ dobrotu a v poklidu se sunula mým trávícím traktem zvolna dál.
„Zlatý“ pan doktor, měl situaci zcela pod kontrolou.
Vháněním vzduchu pomocí kompresoru za účelem zpřehlednění terénu však atmosféra v mém tlustém střevu přece jenom poněkud zhoustla.
S ní pak rostlo i napětí v okolních střevních stěnách, to však pro mě nebylo až tak velké překvapení.
Právě na nich se návštěva poohlížela nejvíc, a to hodně důkladně, a přitom si k tomu navíc ještě svítila, dareba jedna!
„No budiž, jsi zvědavá jako ostatně každá ženská,“ ostatně právě tento její průzkum je z hlediska výsledků šetření vysoce žádoucí.
Netrvalo dlouho a bylo mně jí naznačeno, že hodlá při své procházce mým tlustým střevem zabočit ostře doleva.
„Proč ne, ale chovej se, prosím, způsobně!“ moje oči se prosebně obrátily k lékaři, který joystickem návštěvu ovládal.
Návštěva jako kdyby na tomto místě klopýtla, ale hned si to rázně nasměrovala dál.
Že nemohla hned na první pokus najít cestu? No, ono taky v mém trávicím traktu čert aby se vyznal.
V jejím úsilí najít cestu jí hodně napomohla sestřička, a to masírováním mého břicha, což mně bylo docela příjemné. S povděkem jsem jí pohladil po ruce.
Návštěva zatím pomalu proklouzávala pod žaludkem, ve kterém bylo po hladovce minulých dnů snad vakuum.
Dala mně na vědomí, že chce vidět úplně vše, všechny ty eventuální obrazy na stěnách střeva visící.
Nemohl jsem jí to vymlouvat, pouze jsem si přál, aby se příliš dlouho v mém trávicím traktu nezdržovala.
Jako kdyby nebyl překvapením konec, znovu mně naznačovala, že bude muset změnit směr svého pohybu.
Tentokráte si usmyslela zamířit ke slepému střevu.
Vnímal jsem její pohyb už přece jenom zastřeně, přičemž jsem jen zřídka musel „zatajit“ dech.
Zaslechl jsem od pana doktora, že endoskop už nemá zájem dál pokračovat, že viděl, co chtěl, a konec konců, že musí spěchat zpátky na čerstvý vzduch.
Vzhledem k dosavadní pověsti přístroje nebyl jeho pobyt v mých střevních komnatách až tak nepříjemný, dalo se s ním docela dobře vyjít.
Choval se nadmíru citlivě, veden rukou zkušeného odborníka
Sledoval jsem probíhající popisované dění z povzdálí svým zrakem na monitoru. Zajímavý byl to pohled na moje tělo zevnitř, jen co je pravda.
Po vyklouznutí endoskopu z mého těla jsem od sestřičky dostal do příslušného otvoru trubičku pro uvolnění zadržovaných plynů, přičemž jsem si v ten okamžik připadal jak radiátor, který pravidelně v zimě odvzdušňuji.

Co říct na závěr? Kolonoskopie na brodské gastroenterologii je procesem, kterého se pacienti nemusí ani v nejmenším bát.
Je to především zásluhou pana doktora Jiřího Šercla a jeho zdravotní sestřičky. Jsou to profesionálové par excellence!
A jaké poselství tedy předat ohroženým skupinám obyvatel a zejména seniorům?
Tisíce zbytečně zmařených životů v loňském roce opomenutím preventivní prohlídky mluví samo za sebe.
Nebojte se takové prohlídky!
Běžte na kolonoskopií, běžte, dokud je čas!

Tak předně musím pochválit článek pana , který mě velmi pobavil a připoměl mi povídky Šimka a Grossmana. Vy by-jste měl psát, chlape ;-):-).

Byl jsem dnes i na té kolonografii, Dojmy? Fortrans včera také od 16.30 do 23.15, ale s džusem. Určitě je to pitnější. Dnes jsem se vlastním tělem seznámil s počítačovým tomografem Aquilion 64 firmy Toshiba. Je to podobné kolonoskopii, ale liší se to. Místo oblbovací injekce dostanete kanylu, kterou vám pouští do těla kontrastní látku. Pak vám pustí do vyprázdněných střev opatrně a po částech vzduch. Trochu mě šokovalo, že jsem si sám měl určit podle svého pocitu, zda ještě pumpovat střeva. Pocity divné, ale co se dalo dělat. Na slovo dost přišla odpověď, že tedy ještě trošku dají. Poloha na zádech, zasouvání do skenovacího prstence a střídání povelů- nedýchat, dýchat. Pak přišlo nemotorné otočení na břicho a vše se opakovalo. Najednou se do asi 15 minut ozval povel...Hotovo, běžte se obléci, záchody jsou vpředu na chodbě. Vůbec nechápu, proč tam nemají nějaký kohout pro odpuštění vzduchu ze střev. Zatímco z kolonoskopie jsem odcházel vypuštěný a fit. tady jsem byl jako balon a kanylu mi vytáhli až za 15 minut, na což jsem byl upozorněný. Omezení v pití a stravě na rozdíl od kolonoskopie nebyla po zákroku žádná, ale místo toho jsem se stejně dobré 2 hodiny trápil bolestí, než se nastartoval sám o sobě cyklus přirozeného odfuku. Pak již bylo dobře.

Zdravím a začnu tím nejdůležitějším. Kolonoskopii jsem sice absolvoval, ale doktor mi oznámil, že se dostal jen k apendixu a dále nešlo kameru pro sploštělost střeva a různá skroucení dostat. Nevím tedy, kolik mi toho vlastně prohlédl, byť to trvalo 50 minut, ale...Doporučil mi, abych se objednal na dovyšetření na CT- kolonografii. Jenže, to mi nedoporučuje moje lékařka. Důvody? Přišel jsem z preventivních důvodů, nemám žádné příznaky nějakých zdravotních problémů a hlavně ( a také to čtu) je tam ta vysoká dávka ozáření a ta kanyla mě také moc neinspiruje. Teď jsem sice objednaný na příští pátek, ale možná to tedy zruším. Nicméně nevím, co tedy do budoucna.
Fortransu se nebojte. Není potřeba ho vypít do čtyř hodin. Je to sice 8 půllitrů a i se šťávou to brzy ztratí půvab, ale nikdo vás nehoní, můžete přitom dělat jiné pohodlné věci a je vlastně pročištění zdravé. Začal jsem pít v 17 hodin po práci a končil jsem ve 23.15. Vlastní výkon v mém případě celkem šel. Jen jednou jsem si zařval a postěžoval. Doktor mi pak vysvětlil, že mi za to střevo nějak zatahal, když to asi skoušel dostat dál. To byla příšerná bolest, až se člověk orosil a neumím si ji dlouhodobě vůbec představit. Máte někdo zkušenost s podobným problémem, co výše uvádím? A jak jste to vyřešili? Díky.

Pokud budete absolvovat kolonoskopii v Panochově nemocnici v Turnově,tak zcela bez obav.Pan doktor je velice ohleduplný a já,ačkoliv pln obav jsem celou procedůru prakticky prospal Snad dost nemié je vypití 4l projímadla,ale i to se dá zvládnout.Moc děkuji také milé setřičce,která ohleduplně se o mě starala.Děkuji ještě jednou za vše a přeji tomuto oddělení jen vše dobré.

byla jsem na kolonoskopii v úterý,měla jsem z toho velký strach,protože jsem už před tím absolvovala gastroskopii.(ta je opravdu dost nepříjemná).
Ale kolegyně,která pracuje v GE ambulanci mě uklidňovala,že se nemám bát a stresovat se,ale ono se to řekne.Ale dostala jsem injekci do žíly a skoro nic si z vyšetření nepamatuji.A navíc u nás dávají jednorázové gatě s otvorem na zadku,takže člověk ani nemá pocit studu.Až ke konci vyšetření jsem cítila trochu bolest,ale to už naštěstí pan doktor končil. Domů mě odvezl syn,spala jsem až do odpoledne s pořádným oknem.Teprve pak jsem si přečetla ve zprávě,že mi odřízli 9 polypů.Druhý den jsem šla do práce,ale nakonec jsem musela odejít domů,protože jsem vypadala podle kolegyň jak v posledním tažení.Měla jsem bolesti,ale to je po takovém zákroku prý normální. Prý jsem měla zůstat doma hned. Jinak fortrans jsem vypila v úplný pohodě,pěkně všechny 4 litry a nedělalo mi to nejmenší potíže,jinak já moc nepiju a i z toho jsem měla strach,jestli to dokážu vypít,ale klidně bych vypila další litr.Je to sladké a mě to i chutnalo. Za 3 roky mě to čeká znova a už vím,že se nemusím ničeho bát.Nic člověk skoro necítí a pokud se nedívá na monitor,na svůj vnitřní svět,tak se to dá.Proto se toho nebojte,vážně to za ten strach nestojí.

Pro krev ve stoloci jsem musel na kolonoskopii. Bál jsem se.Pan doktor Bužga je skutečný odborník a moc mu děkuji! Strach byl zbytěčný. Po injekci jsem nic necítil. Ještě jednou děkuji.

Absolvoval jsem kolonoskopii 22.3. 2012
v Litoměřicích. Příprava tím myslím dieta před kolonoskopií mi nedělala problém a doufal jsem, že i nápoj přípravku fortrans zvládnu jako každý. Je opravdu nechutný. Rozpouštěl jsem si jej v džusech.Začal jsem s pitím asi v 10:00 hod. Snažil jsem se to mít co nejrychleji za sebou a první litr se sebezapřením zvládnul po čtyřech skleničkách vypít asi za půl hodiny. Říkal jsem si fajn mám náskok. Dal jsem si 20 minut pauzu a šel na další litr. První sklenička byla ve mně tak nějak normálně. Při pití druhé se mi zvedl žaludek a jen tak tak jsem stihnul doběhnout na toaletu a šla ven. Zvracel jsem z plna hrdla. Musel jsem si dát znovu pauzu a rozhodl se pít po menších doušcích. V jednu chvíli jsem měl chuť si ulevit ale zastavil mně divný pocit že to není jen tak. Dosedl jsem na mísu a už to jelo. Bylo asi 11:30 a na záchodě jsem byl do 19:00 hod. To byla jízda. Takhle jsem ještě "nestříkal" nikdy. Měl jsem co dělat abych si v malých pauzách dokázal rozpustit další pytlíky přípravku. Udeřilo to vždy nečekaně a bez mého přičinění. Tlačit nebylo nutné. Když už bylo zřejmé, že není "co" vyprázdnit jsem se snažil opláchnout na bidetu a zjistil jsem, že jen pouhý dotek rukou v místech konečníku mi způsobuje slušnou bolest. Musel jsem si ho oštřit borovou mastí. Během večera jsem byl na toaletě ještě asi třikrát , ale to už opravdu byl jen "deštíček".
Vlastní lékařský zákrok probíhal v pohodě. Svlékl jsem se podle pokynů sestřičky zalehl na bok a dostal injekci do žíly. Při pronikání kamery jsem nepociťoval žádnou bolest jen trošičku tlak. Nic dramatického. Možná jsem si i zdřímnul nevím. Bohužel paní doktorka nalezla ve "stopce" polyp velikost třešně, který mi odstranila. Potom už jen odpočinek na lůžku, abych se úplně probral a po necelé hodince odchod domů za asistence manželky. Teď uvidíme co se zjistí v laboratoři a stejně mě čeká kontrolní kolonoskopie za rok. Už se těším. Přeji všem aby jste neměli žádný nález a nebojte, dá se to vydržet.

Na Homolce kolonoskopie průběh snesitelný. Dávají injekci do žíly takže ani nevíte kdy to začně a když nemáte zavřené oči tak to vidíte na monitoru. Jediné co je trochu cítit je nafukování jinak nic ani když odstraňují případné polypy. Příprava na to všechno je různá Fortrans je dobrý na vyčištení a lepší je se nestresovat. Jinak sestry i doktoři Homolka lidový přístup tak se nebojte.